Trochu pátrání po" dobrém benzínu"

Trochu pátrání po"dobrém benzínu" – paměť těla

Mám li v dnešní době najít ten" nejlepší benzín" pro mé tělo, je třeba se podívat, jak a na co lidské tělo fungovalo během těch tisíců let na této planetě.

Většina vědců se shoduje, že naši předci se živili převážně rostlinnou stravou a nepohrdli drobnými živočichy. Můžeme tedy říci, že jsme všežravci.

Velmi důležitý a v dnešní době také nejvíce přehlížený je fakt, že lidé vždy jedli to co rostlo v jejich blízkosti. Tedy rostliny, které našli a později začali pěstovat. Plody, které uzrály na stromech v jejich domovině. V dobách minulých se lidé řídili přírodními cykly.

Jedli prostě to co právě v přírodě dozrálo. Na zimu uchovávali to, co šlo usušit či jednoduše uskladnit. Strava byla důležitá k životu a přežití.

Takto se stravovali během dlouhých staletí. Lidské tělo splývalo s chodem přírody. Jinak se stravovali lidé žijící na rovníku, jinak lidé žijící na ostrovech či za polárním kruhem. Lidská strava byla vždy v souladu s okolní přírodou. Tak tomu bylo po tisíce let.

V posledních 200 letech "pokrok lidstva" dosáhl takové úrovně, že jsme smazali rozdíly. Zapomněli jsme, odkud pramení naše síla. Vše jsme sjednotili a pomíchali. Během těchto let jsme vynalezli mnoho věcí, které nám lidem pomohly vyléčit nemoci, vzlétnout do kosmu, podívat se na dno oceánů, ale zcela jsme zapomněli, že naše tělo potřebuje stále sepjetí se zemí, s přírodou, která ho obklopuje.

Co jsme v přírodě nacházeli a z čeho je tvořeno naše tělo.

Na začátku bylo celé zrno. Zrna travin, které jsme vyšlechtili do krásných plných zrn obilovin.

K tomu plody keřů a stromů. Ty jsme také po léta šlechtili a tak se nyní těšíme z velkých plodů jahod, ostružin, jablek, ořechů apod.

Byliny, které dávají chuť a sílu. Špenát, šťovík, mrkev a další.

Sem tam malý hlodavec nebo nějaké ptačí vejce. To nám dnes zastupuje velká řada domácích zvířat tzv. jatečních.

K pití čistá voda. Vodu nyní pijeme upravovanou. Definici, že voda je čirá tekutina bez barvy a zápachu, však naše pitná voda nesplňuje.

Toto si pamatuje vaše tělo.

Celé zrno vnášelo paměť země do těla. Tělo vnímalo proměny země celistvě. Lidská mysl byla schopna vnímat sebe i přírodu jako celek. Ve všech souvislostech.

Tak jako si zrníčko pamatovalo vše o své proměně na rostlinu, tak lidské tělo živené celým zrnem vnímalo svět jako celek. Uvědomovalo si, že zničíme li kus přírody, zničíme i kus sebe.

Kdy se lidská mysl začala vzdalovat a zapomínat na přírodu, která ji vždy živila?

Od té doby kdy se začalo zrno rozdělovat. Když jsme v zájmu lepší chuti začali zrno vymílat, oddělovat klíčky. Naše paměť se ztrácela. Začali jsme vše dělit na části a ty jsme zkoumali a zkoumali. Jablko jsme rozpitvali na spoustu vitamínů, vlákniny a dalších vědeckých názvů. A i když jsme všechny tyto suroviny zvlášť vyrobili a znovu dali k sobě nikdy to už, jako jablko nechutnalo. A tak to vypadá i s ostatními surovinami, z kterých vyrábíme jídlo. Potraviny se pěstují v nepřirozených podmínkách pomocí umělých hnojiv, umělého osvětlení, rychlících prostředků. Stejně tak "vyrábíme" i maso jatečních zvířat.

Naše tělo živené takovou stravou velmi často onemocní a chátrá. Je už skoro normální, že máme rýmu, chřipku, angínu, alergii. Být zdravý a silný je výjimečné.