Opak je pravdou a vše je relativní. Jako důkaz mohu uvést příklad z jednoho domova důchodců. Tam paní kuchařky zařadily tzv. staročeský týden, který byl plný pohanky, jáhel, krup a ovsa.
Pamětníci, žíjící v tomto domově, konstatovali, že na žádné novinky nejsou zvědaví a ať se vrátí starý jídelníček.
Vraťme se tedy zpět k pohance.
Budu citovat pana Jonáše, který o pohance píše :
"Pohanka není v pravém smyslu obilnina, patří mezi rostliny rdesnovité. Obsahuje málo tuku, vysoký obsah minerálních látek, bílkovin a vlákniny. Obsahuje rutin, látku která příznivě působí na cévní stěny. V pohádkách byla pohanková kaše nazývaná vtipnou kaší. Největší popularitu měla v minulosti na Moravě, kam se dostala s pohanskými vojsky. Říkalo se jí proto tatarka."
Lidem, kteří mají problém s cévami pohanka chutná a voní. Ostatní upozorňují na její specifickou vůni.
Když nevíte, jak s pohankou začít doporučuji vařit ji jako přílohu s rýží.
Pohanka je uvařená velmi rychle. Stačí ji propláchnou a dát do hrnce s vodou a solí. Za pár minut varu je uvařená.
Takže na první pokus smíchám rýži 2 díly a 1 díl pohanky a společně uvařím. Rodina se bude divit, proč má ta rýže divnou barvu, ale myslím, že jim bude chutnat.
Samostatně - na slano je pohanka vynikající s česnekem a majoránkou
- na sladko uvařená jako kaše miluje švestky a máslo / já ji vařím v sojovém mléce se špetkou soli a pak restované švestky, trocha teplého medu .....dobrůtka.....