Vejce jinak

Vajíčka patří na náš stůl od nepaměti. Tedy alespoň mojí paměti. Měli jsme  své slepice a tedy i své vlastní vejce. Nebudu popisovat rozdíly tenkrát a dnes.

Spíš bych chtěla ukázat, jak žít bez klasických vajíček a přesto si dát "vaječinu".

Když jsem dostala do ruky kuchařskou knihu Milady Zemánkové Vaříme se sójou. Úplně jsem ji propadla a doma nastalo období sojové / takových různých období jsem měla povícero/. Zkoušela jsem připravovat sojové maso................

Ale co mi zůstalo je používání sojové mouky jako náhražky za vejce.

Sojová majonéza velmi rychlá a levná.

Vaječina za sojové mouky se po dobrém ochucení je super.

Nyní se již vyrábí sypký prostředek / je to směs sojové mouky a dalších ingrediencí/ s názvem Vajahit, který nahrazuje vejce.

Já většinou používám jen sojovou mouku hladkou odtučněnou.

Recept na vaječinu ze sojové mouky.

Jedna polévková lžíce mouky se rozmíchá s vodou na konzistenci vejce, osolí se, opepří , přidá se pár kapek sojové omáčky a vleje se na růžovou cibulku s česnekem. Chvíli se provaří, do zhoustnutí. Sype se nakrájenou petrželkou. Před podáváním ještě zjemníme trochu másla.

Sojová majonéza je vždy po ruce, tak jak na ni.

Lžíci sojové mouky rozmícháme ve vodě na hustotu jogurtu. Dáme na plotnu a vaříme do úplného zhoustnutí. Necháme vychladnout. Do vyšší nádoby dáme povařenou mouku , přidáme lžičku hořčice, sůl, pepř a při šlehání ponorným šlehačem přidáváme olej. Hmota se vyšlehá snadno do velmi světlé barvy. Není potřeba hlídat množství oleje, jako u vajíček. Můžete nalít najednout a pak jen šlehat. Do hotové přidáme to co máme rádi .......cibulku, olivy, okurek, citronovou šťávu.